4.kolo Domácí byli lepším týmem, ale když se štěstí unaví... sedne i na Harrachov.

TJ  ALBRECHTICE : TJ JISKRA HARRACHOV  1 :  2  (1 : 1)

     Vzhledem k minulým zápasům jsme nečekali jednoduchý mač. Sice se v první šanci objevil R.Barbořák, ale hned následující malou domů D.Medala, ten si vysoko střižený pažit špatně osahal (jó to není hold umělka) a posílá po zemi šmudlu, málem proměnil domácí útočník ve vedení. V 5. minutě si v klidu bez bránění zahlavičkovala čtrnáctka domácích. Ale v 8. minutě se chopil míče R.Barbořák, posílá krásně do ulice na M.Davida, ten nachází V.Veselého a jak je to jednoduché - 0:1.

     Pak jsme vyklidili pole a to nejen uspokojením z jednogólového vedení, ale hlavně se činili domácí a naše pravá strana nestíhala bránit rychlé výpady domácích.  T. Vašíček nastoupil ještě málem s tenisovou raketou z ranního turnaje a také to bylo znát. I další z aktérů L. Horáček ví, že to nebyl šťastný nápad, ke cti mu slouží, že ten zápas domotal vánočky až do 97. minuty.  Podle zlých pramenů se však tyto tenisové turnaje konají častěji před zápasem, a tak je namístě nahlédnout do občanek na rok narození, jestli by své svaly neměli pošetřit pro tým.

     Ale zpět k zápasu – domácí byli lepším týmem a naše hra působila ospalým dojmem. Občasné naše výpady střídali domácí o mnoho nebezpečnějšími protiútoky. Po jednom takovém se levý útočník přehnal přes naší pravou obranu, dává na malé vápno a tam uklízí M.Štěpnička na 1:1.

     V tuto dobu se hra motala kolem středu a do hry se dostal i rozhodčí, který si svými nepřesnými výroky zadělává na bramboračku. V 19.minutě odpouští M.Davidovi žlutou kartu, ale v hlavě mu to zůstalo a  po chvíli, kdy si David čistě pokryje balón, mu jí stejně vpálil. Prostě se rozhodl, ale někdy není dobře se snažit vychovávat hráče svojí arogancí, někdy je lepší si všimnout hájených domácích, kdy se M.Sedlák chová příznačně ke svému jménu a po odehrání míče naším gólmanem ho vlastně jen bez míče kopnul…

     Hra byla opět nervózní jako většina našich společných zápasů, a tak i toto necitlivé vedení zápasu, ale hlavně naše rozháraná hra měla na triku všeobecné komentování všeho. Šance si vytvářela obě mužstva. V 27. minutě se do rychlého náběhu dostal M. Bělohlávek, ale trestuhodně netrefuje. A  trumfík držel v nohách V.Veselý, který sám před brankařem zkouší lobem nachytat domácího M.Stracekeho. Ten však zachoval pevné nervy a zákrok „ustál“. Škoda – stačilo „kam to chceš“. Do půle si domácí ještě několikrát vyzkoušeli, jak vysoké mají sítě nad bránou, ale jejich jalovice se neujaly a tak se šlo uklidnit horké hlavy do kabin.

   O poločase to byl také největší úkol pro trenéra K.Vokála, který zkušeně odhadl naše šance a příčinu rozháranosti a nabádal ke zklidnění zbraní na všech frontách. Bod z venku by nám stačil a nebylo potřeba se hádat.

   Na druhý poločas vyběhli domácí s úmyslem rozhodnout a byli po celou půli lepším celkem, ale jejich střelecká nemohoucnost jim držela na tabuli ruskou jedničku. V 53. minutě jsme se osmělili i my a to padajícím listem R.Barbořáka. Pak J. Kobr v 56. minutě pokouší štěstí se stejným úspěchem. V 57. minutě kontruje J.Sedlák, který zázračně vykryl R.Kroupa. O tři minuty si tento hráč zopakoval stejný závar, ale už překonaného gólmana zaskočil L.Horáček svým maxi nártem. V tu dobu bylo na hřišti jen jedno mužstvo, a kdyby se ujala střela M.Bělohlávka, nikdo by se nedivil. Ale Dominik rozvlnil své křivky v mocnou rybu a zákrokem odpoledne tuto tutovou střelu vypíchl na roh.

 

Za stálého tlaku domácích se přehřály svaly Kynclovi  a se silnou křečí opouští potupně zápas na nosítkách J a sleduje tak V.Veselého jak hned v následujících minutách vyprášil Stackeho rukavice ze 30 metrů.

 

    Pak už jen proběhly na hřišti dvě hlášky.

Ta první -  si K.Vokál postěžoval, že je to z naší strany „čekání na smrt“.  Tu se snažil naplnit jak J.Sedlák, tak v závěru nepříčetný L.Koldovský, ale ke smůle domácích vždy mimo terč.

Ta druhá - rozhovor ve středu hřiště, kde se prorokem stal V.Veselý, který se v rozhovoru se zadákem jen tak zmínil:  ty vole dejte gól nebo vám tam pošleme nějakou šmudlu a půjdete domů s brekem. A tu doslova naplnil J.Kobr, vybojoval balón na naší půli, obešel středopolaře a odkopem směrem kamsi nazdařbůh dopředu míč letí na zadáka domácích, ten lehce tečuje směrem ke gólmanovi, který si však trestuhodně nezařval a R.Barbořák už jen přemýšlel, že by si to snad zvedl na hlavičku – 1:2.

    V závěru už to byl více boj nebo spíš víceboj. Rozhodčí nastavil oprávněně 5minut, které ještě v nastavení vylepšil o další dvě. Rozhodnout mohlo však střídající duo P.David – D.Grossberger, kde jeden vysílal a druhý zahazoval J. Na druhé straně tlačil rozhodčí domácí svými výroky k vyrovnání a nechával je po přerušení rozehrát tam, kam se míč zrovna dokutálel - deset metrů žádný problém. No a když nechal rozehrát domácí, přes ležícího M.Davida ve středu hřiště a následně jej vykázal za čáru jako při ošetření se slovy - no já můžu co chci... Tak to už zůstane raději bez komentáře.

     Albrechtice zahráli nešťastný zápas a my měli konečně štěstí. Zápas plný šancí vyzněl pro Harrachov a tak se již těšíme na další. V sobotu to bude těžké, moc těžké – Rudo blahopřejeme… registračka se už připravuje.