5.Kolo Zápas s infarktovou koncovkou jen pro silné povahy, senzačně rozhodl V.Veselý.
TJ Jiskra Harrachov : FC Pěnčín 6 : 5 (2 : 4)
Takové malé stvoření to je, ještě o světě pořádně neví a takovou paseku nadělal. Zasvěcení vědí o kom se tu mluví. Tomášek se jmenuje, je mu sotva pár dní, ale zacloumal s celým naším mužstvem jako málokdo. Už rozcvička se nesla v ospalém duchu a řada hráčů chyběla fyzicky vinnou pracovních, či jiných povinností. Pak také řada hráčů chyběla duševně z důvodu světsky lidských povinností z předešlého dne :). Ke cti slouží každému, kdo se postavil Pěnčínu, že to nevzdal a přes sebezapření všeho druhu, nastoupil.
Proto jsme nečekali žádné zázraky, ale Oto no toto… Jak to nazvat - průchoďák je jen mladší brácha toho uragánu co se proháněl v našich zadních řadách a ředil odér našich dechů. Do třinácté minuty jsme byli na soupeřově půli jen po rozehrání ze středového kruhu a než stačili zmrazení trenéři Vokál s Davidem vyčinit jednomu obránci za chybu, vedoucí k prvnímu gólu P.Matějčka, už se vezl další a další gól. Ano - třináctá minuta a stav 0:3 ze tří střel na bránu. Náš gólman si slušně, bez zásahu, zalovil. Harrachov nebyl v tu dobu na ručník, jak popsali hosté, ale na mokrej hadr …
Situace byla více než hrozivá a aby se ozývalo v této minutě od fanoušků deset, deset… se jen tak nezažije. Strašně těžko se za tohoto stavu hraje a těžko se hledá nějaká morální vzpruha. Nebylo daleko od blamáže a jen nesmírná bojovnost, mohla tento ztracený zápas dovést k nějakému normálnímu výsledku. V tu dobu byly ochozy jak na opeře a ticho s dusnem by se dalo pytlovat.
V 18 minutě naběhl na hřiště O.Kočíb, po zranění D.Grossbergera, svojí tvrdě dobrou poziční hrou zamezil jednu z trhlin v mužstvu. Hosté se zatáhli a novopečený otec R.Kroupa vyhecoval (již podruhé v jednom dni) harrachováky k mohutné zteči. Výsledkem byla první naše branka po dlouhém autu M.Riegera, na hroťáka V.Veselého. Ten však na míč nedosáhl, ale donutil brankaře hostů zpoza vápna jen vyhlavičkovat. Odraz si zkušeně pohlídal R.Barbořák a milimetrovým lobem snížil v 30. minutě na 1:3. Tato branka nalila Harrachovu do žil aspoň nějakou čerstvou krev a zarputilost všech hráčů ukázala malou naději, že to snad půjde. Zvláště když se za tři minuty trefuje z přímáku V.Veselý, snižuje na 2:3, se odhodlání ještě vystupňuje.
Už to vypadalo, že se napřahujeme k senzačnímu vyrovnání. Jenomže… Z nepokrytého středu přichází zpražení v 39. minutě, kdy si stoper R.Bergmann nedořval pro nějakou posilu a mezi dvěma volnými hráči nedoskočil (ač nadopován antibiotiky) centr na M.Matúšku, který decimuje naše snažení – 2:4. Veliká škoda, že se nepovedlo udržet jednobrankový rozdíl. Po takové hororovém začátku to mohl být docela slušný poločasový výsledek. Zápas plný zvratů se pak ještě snažil zkrášlit V.Veselý, ale jeho obstřel hostující brankař J.Pivrnec bravurně zlikvidoval.
V šatně bylo znát odhodlání nedat kůži zadarmo a trenéři se snažili vykřesat z Jiskry každou drobnou jiskřičku naděje. Proběhlo něco málo mytí hlav a jelikož na střídačce zbyl na výměnu jen prach, musel i Kynol přemýšlet jak to dnes dá.
Na druhou půli nastoupili hosté s cílem pojistit vedení z rychlých protiútoků a iniciativu přenechali na naše kopačky. Čekalo se, na jakou stanu se přikloní hokejové kyvadlo zápasu. Od hostů to byl riskantní krok. Po takovém vývoji zápasu, by byla psychická výhoda při snižujícím gólu razantně na naší straně. Jelikož soudcovské trio rozhodčích, vedené zkušeným V.Šubrtem, nechalo hře volný průběh a zbytečně do hry nezasahovalo, bylo na obou oslabených jedenáctkách, jak se poperou o výsledek. A je dobré také dodat, že kultivovaná hra Pěnčína přispěla ke klidnému průběhu zápasu.
V 55 minutě posadil V.Veselý na hlavu R Bergmanna přímý kop, no tedy na hlavu… Myslím, že mu temeno duní ještě teď, ale branku netrefil. Avšak neúnavný stoper se oklepal a v 67. minutě, se dopotácel k lavičce pro doplnění tekutin. Sotva si stačil postěžovat, že mu laktát leze už i z uší, vybídl jej R.Barbořák rozehrávající rohový kop. Bergmann se vybičoval k náběhu v plném sprintu trknul tentokrát v pravý čas a krásně vymet dělovou hlavičkou šibenici – 3:4.
Hostům se přesně stalo to, o co si říkali. Do hlavy každého hráče se vnáší - a je to, oni to fakt otočí… Nevím, kde domácí vzali síly a je pravda, že tou dobou se hřištěm již toulal zcela vyčerpaný táta. Ale fotbal je týmová hra a pro změnu zabral T.Kyncl, který prostřelil ve vápně vše co mu stálo v cestě a vyrovnává v 73. minutě ztracený zápas na 4:4. Mohlo by se zdát, že se mač již dohraje v poklidu, ale to opravdu nebylo vše. Osm minut na to, dostal V.Veselý krásnou ulici, potáhl po levé lajně. Pro centr si do vápna naběhl T.Kyncl, dnes politý živou kapitánskou vodou a po jeho mistrné otočce se pro dnešek zařazuje mezi legendy. Neskutečné se stalo pravdou a ďolíček propuká v jásot, který vytáhl i holky z bufetu. Harrachov vede 5:4.
Hosté však nesložili kopačky a posledních deset minut začali náporem. I když psychická výhoda byla na naší straně, do hry vstupuje únava i lepíky o výsledek. A to je špatný pomocník. Hned v 81. minutě se pokouší trefit bránu P.Ferenc, ale míč letí vysoko nad. Bohužel se zatím jen zastřeloval a zkáza přichází z jeho pravačky v 84. minutě, kdy zahrává přímý kop od rohového praporku a našeho gólmana dodnes tato střela budí ze snů, ale hlavně znamená zmar a vyrovnání na 5:5.
Remíza by byla asi zasloužená, ale když už jsme to takhle vybojovali… vyrovnání dost mrzelo. A tak už to vypadlo, že se oba celky spokojí jednobodovou odměnou za tento bláznivý zápas. Jenomže… Dnes se hrálo pro Tomáše, který mám to tak pěkně zavařil. A tak v 88. minutě přišel ještě jeden závar před brankou hostů a M.David vypálil pecku, jenomže bohužel střílel metr vedle slepými. A to zase nebylo vše... Jak by řekl Bosák, fotbal se hraje až do poslední minuty a to je fakt. Nejdříve trochu poúřadoval rozhodčí a po druhé žluté a faulu na T.Kyncla, poslal pod sprchy J.Pleštila. Poté nařizuje přímý kop z 25 metrů - poslední šance na zvrat a tak se vše mele ve vápně. V tu dobu si V.Veselý staví balón a tichým dotazem na lavičku: „Mám to vyslat?“ si žádá o morální podporu k jeho projektilu. Odpověď zní: „Poslední minuta… vypust to tam… “ Z jeho odhodlání bylo vidět, že si neskutečně věří... Brankař čekal centr a Veselá bomba ho řádně zaskočila, poskočila i zaplavala a to se prostě chytit nedalo. No a pak už to byl jen výbuch euforie a nehorázná vřava na tribunách i hřišti. Kterou už jen rozčísnul M.Rieger se svým příznačným klidem když poznamenal: „To není žádný problém, když víš, kam si můžeš soupeře pustit“ :). A tak vešel do dějin harrachovské kopané konečný výsledek 6:5 s infarktovým začátkem i koncem zápasu.
