Soupeř sice přijel bez svých dvou opor, ale předchozí dobré výsledky i postavení v tabulce budily respekt.  Pikantností souboje měly být i nevyřízené účty z minula.  L. Pešat určitě ví, že tu sice zanechal stopu, ale ta se jaksi vypařila jako pára nad hrncem a vlastně zrovna tak jako kdysi i on.  Doufejme, že podáním ruky s naším trenérem, je již vše zapomenuto. 

            Další pikantérie jsme čekali od M.Sedlmajera, zvaného „Sedlik“, který tu ještě nedávno brázdil naší nepročesanou umělou trávu, ale ten nás bohužel zarmoutil a asi ze strachu :) nenastoupil.

            Předzápasové taktické plány musely na chvíli stranou, neboť nejen slušnost velela popřát našemu dlouholetému  trenéru/asistentovi a nestorovi harrachovské kopané – Milkovi Kousalovi k jeho vyž(l)itým náctinám… Po rozmluvě trenérů ještě kapitán L. Horáček trefně upozornil, že hra po zemi bude to pravé, co na ně a hlavně na nás platí. Pak už se šlo na věc.

            Zápas se musel líbit. Sice gólů jako šafránu, ale šancí hafo na obou stranách. Tak aspoň několik největších… Hned druhá minuta byla naše. Po přímém kopu M. Tuheli se však netrefuje ani J. Kobr a po něm ani R. Bergmann. V 9. minutě pěkně potáhl J. Poselt,  přihrává M. Tuhelovi, ale slibný rychlý protiútok končí  jen rohem. Hru však tvořili hosté a my se nechali trochu zatlačit.  V 10. minutě následuje rychlý protiútok 2 na 1 do otevřené obrany, střela však končí vedle levé Hefertovy nohy a díky bohu i levé tyče. V tu dobu nás hosté zlobili rychlými protiútoky stále více a naše neurovnaná hra středu pole, kde bylo přehustíno Tuhelou a v útoku polo prázdno,  je k tomu vybízela.  Na nervózní přešlapování Milka se již nemohl koukat ani trenér H.Rieger  a vysunul Michala do útoku. Pak se hra srovnala, i když dozvuky po přečíslení ještě řešil R. Bergmann a již překonaného brankaře zaskočil na brankové čáře a přes hlavu odvrátil. Tito dva hráči na sebe měli dnes štěstí a stali se v 18. minutě aktéry bratrovražedného souboje.  Po ostrém rohu soupeře zřejmě L. Hefert polkl strachem slinu a nestačil tak zařvat své proslulé „Jááá“, a tak R.Bergmann nestačil uhnout a následoval střet na šití.  

Nejdříve je nutné vyzdvihnout Liborovu reakci. Po upozornění, že jeho tržná rána je tak na 4 stehy, si říká o náplast (ta ještě v polo vysypaném kufru zbyla) a po letmém pohledu na vyschlou lavičku zavelel „Dělej, zalep to, na šití jedem až po zápase". Na druhou stranu je však potřeba zmínit, že někdy taková rána s hráčem zatřese, ale někdy je ku prospěchu věci - od té doby to byl zase ten starý dobrý Hefi...

            Celý zápas byl otevřený a hrálo se ve vlnách, kdy se soupeři střídali v tahání otěží zápasu. Než se k opratím dostává soupeř,  přichází naše sladká chvilka, kdy si sám Tuhela vytvořil přímý kop. Z jeho laskominky, jak se později ukázalo, si vzal mustr i boleslavský Skalák v ligovém zápase se Slávií. Utěšená střela přeletěla vysokým obloukem zeď na sedmi metrech a pod spojnicí břevna a tyče jí rozezvonila a míč končí v druhém rohu branky. Krásný gól na 1:0 z kategorie „pojď sem kam jdeš“.

            Zaskočený soupeř kontruje lepší šancí až v 28. minutě, kdy se po rohu dostává k odraženému míči vypařovač L. Pešat; jeho střela končí těsně nad bránou. Další hodně povedenou jedovku vysílá P. Bukvic, ale náš brankař již má rozsvíceno a jeho šanci v 35. minutě zhasnul. V první půli pak už jen zahrozili hosté, čtyři minuty před půlí, kdy v rychlém náběhu přichází ze strany centr na tři volné hráče, ale kapitán domácích patou tečuje mimo dosah všech tří a míč proletěl celým vápnem. Bylo pár minut do půle a možná jsme měli obranu více zavřít, gól do šatny by nám moc nepomohl, ale padnout mohl klidně i do Matějčekovi branky.  Tuhela při ojedinělé akci vybízí M. Davida, ten vysokým lobem míjí šibenici, poločas končí.

            V podobném duchu se odehrává i druhá půle. Hodně šancí, ale hlavně pevné obrany obou celků, jsou příčinou nesmlouvavého boje.  Kombinační hra hostů nás sice tlačila do kolen a útoky vedené Bukvicem, Matúškou a střídajícím Šupíkem  jsou hodně nebezpečné, ale naše obrana, vedená staronovou stoperskou dvojicí Kobr a Horáček, opět funguje. Pravda, sem tam nějaká tyč zazvonila, ale když si je umí brankař postavit – jsou tam přeci od toho.  

            K úplnosti ve zprávě o tomto utkání schází dodat jen pár postřehů.  Prvním je vyloučení vedoucího mužstva, který počastoval hlavního rozhodčího nadávkou „pískej to debile“ v domnění, že penalta v prvním a jeho rozdílně posuzované zákroky v druhém poločase, jsou v rozporu s dobrými mravy. Ale jelikož byl rozhodčím, bez předchozího upozornění, vyveden z míry i ze hřiště, byl asi na omylu. Nakonec však zjistil, že podle Wikipedie tato nadávka znamená, že: „Intelektuální schopnosti debila se pohybují na úrovni zhruba desetiletého dítěte“, uznal, že to není pravda, a tak se mu po zápase omluvil. Škoda, že je mezi nimi takový velký věkový rozdíl; náš činovník by mu mohl dělat tátu a možná by se nakonec stali dobrými přáteli.  Jejich usmíření však trochu kalilo strčení do vstávajícího M. Davida v 80. minutě zápasu. Nevídané, doba se mění a tak možná i toto bude patřit do arsenálu rozhodčích. Škoda. Rozhodčí civilním povoláním zdravotník, v prvním poločase Hefimu pomohl zatáhnout tří centimetrovou škubu a odborně jej ošetřil. V tomto druhém případě však zajel Martinovi do stehů, po operaci nějakého tukového vetřelce na hrudníku, a tentokráte si pochvalu nevysloužil, jelikož plánované vytáhnutí stehů mělo proběhnout až v pondělí.  Věřím, že M. David byl z jeho počínání tak překvapen, že jeho přátelské služby opětoval. Rozhodčí  J.Jirák v jeho počínání nenašel pochopení a odměnil jej žlutým kartonkem.  

      Posledních 14 minut hry (10 základní hrací doby + 2 nastavení) už probíhá pod stálým tlakem hostů, kteří se snaží o vyrovnání, ale pozorná obrana, podporovaná takticky dobře hrající zálohou, nepřipustila, aby druhé domácí čisté konto bylo poskvrněno nějakou šmudlou, v závěru vítězného utkání. A tak k naší radosti již žádný další gól zápas neozdobil (že Hůlko) a přes slušný výčet šancí na obou stranách končí druhý poločas smírně a zápas výhrou domácích. Asi by byla spravedlivá remíza, ale nám se to takhle líbí víc.  

 

 

 

SESTAVA

 

 

 

FAKTA O UTKÁNÍ