Prvních patnáct minut se mužstva oťukávala a sondovala, co si tak dnes k sobě budou moci dovolit. Došlo i na pár pokusů o atak branky, ale pozorné obrany si s nimi poradily. Po čtvrt hodině se už začalo na ostro. První průnik za obranu se podařil R.Bergmannovi, který si prohodil dobře naservírovaný balón mezi stopery a namířil na brankaře. Předskočil jednoho z obránců a v druhém kroku dostal jasnou kosu.  Bohužel postavení rozhodčího, který viděl do zad hráčů, bylo tak nešťastné, že ji neviděl. Jeho odůvodnění po zápase znělo „ Nemám proč ji nefouknout naopak, penalta to nebyla, protože útočník si kopl do obráncovy nohy“.  Avšak z boku, a to i z pohledu pomezního, bylo zřejmé, že byl již před obráncem a penalta to měla být čítanková. Paradoxem je, že minulé utkání takto nafilmoval faul hráč Zásady, který předběhl našeho obránce T.Vašíčka, zakopl  dozadu kopytem jako vykleštěný valach a rozhodčí bez otálení ukázal na puntík. Musím však říct, že v Zásadě měla naše lavička stejný pohled jako sudí a nikoho ani nenapadlo, že by jedenáctka nebyla oprávněná. Z omylu nás vyvedl až sám T. Vašíček… Proč to píšu? Někdy je všechno jinak, než se zdá. Dokud bude fotbal ovlivňovat lidský faktor, bude docházet k těmto situacím a záleží pouze na nás, jak se s tím dokážeme vyrovnat.  Ne vždy to musí být úmysl rozhodčího…V tomto smyslu byla až úsměvná akce v druhém poločasu a naběhnutí tří našich hráčů na pomezního, kdy hlavní opravil lajnového a od počátku přerušení měl namířený ukazovák na výkop od brány. S tímto úzce souvisí rozebírání akcí během zápasu. Na to máme také pár odborníků :). Nemá cenu bulet nad minulou akcí, odvádí to od koncentrace. Nikde jinde se to moc nevidí; je naše specialitka rozebírat minulou akci ještě 5 minut poté. Trochu to zavání vymlouvání své chyby, ale to není třeba, každý je děláme. Výsledek je pouze ten, že je soupeř ve výhodě v následující akci a jede do nesoustředěného a rozladěného hráče.  Pojďme hrát fotbal a rozebrat to až v klidu a ne brečet nad rozlitým mokem. Místo abychom se hecovali, vyčítáme si, kdo co mohl udělat.

    Co se týká průběhu zápasu, stojí za zmínku pár faktorů. Prvním je nešťastná penalta ve 28. minutě, kterou L.Horáček trestuhodně (i pro něj nepochopitelně) kope doprostřed brány. Tentokráte vyhrál psychologickou válku brankař, který jej navnadil na jednu otevřenou stranu, to ho zmátlo a trefuje gólmana.  Stane se… Zbraně jsme však nesložili a bojovný výkon našeho mužstva v čele s obětavým J.Jiroutkem, hrajícím s nehratelným kotníkem a L. Horáčkem pod sedativy, tento výpadek nahradil v 32. minutě. Po přímém kopu  M. Tuhely se na hranici malého vápna vrhá pod nohy opěvovaný brankař jilemnických D. Tuž. Míč mu však vypadává a důrazný R. Korupa prostřeluje houšť hráčů na 1:0. V tu dobu jsme byli lepším celkem a hosté hrozili jen z rychlých protiútoků. Škoda jen, že jsme naši kombinační hru nekorunovali dalším gólem. Šancí i těch tutových se pár našlo, ale J.Poselt byl sám na sebe mírně řečeno nasštvaný. Jeho způsob řešení daných situací byl překvapivý a zdálo se, jako by hrál svůj vlastní zápas. Posledním jeho momentem byla pěkná hlava po centru z levé strany, skončila však těsně nad břevnem. Škoda, bojovník je to k pohledání, ale chybí mu klid v koncovce. To vše už bylo za stavu 1:1, kdy i hosté dostali možnost kopnout si penaltu, po předchozím neuhašeném požáru J. Kobrem.

            Druhý poločas se vedl v podobném duchu. Hráli jsme útočný fotbal s jednou změnou - do zápasu se dostal  V. Škoda, který vystřídal o poločase J. Poselta. Šanci na rozdílový gól jsme zahodili v 51. minutě kdy M. Tuhela zakončuje z blízka do brankaře slabou střelou. Ale pak už úřadují hosté. Po přihrávce A. Vodseďálka na střed hřiště tutovku hostů chytá J. Vrána. Dvě minuty potom se blýskla desítka z Jilemnice J. Hajna a po přímém kopu hlavičkuje půl metru nad branku. Bylo štěstí, že jsme neinkasovali.  A tak ještě že jsme našli ve svém středu nejlepšího muže zápasu, dříče a věčného dělníka Harrachova - M. Davida. V 66. minutě se (po třetím stejném faulu na R. Bergmanna – opět měla být penalta) svým důrazem dostává ve vápně k balónu a uklízí na 2:1. Jeho radost byla opravdová a zasloužená. Je obdivuhodné, co toho po hřišti naběhá a vybojuje (tedy když se mu chce). Občas je tak rychlý, že se na hřišti sám potkává :)…  Tři minuty na to střídá R. Chlup. Jeho výkon však ovlivňuje tréninková i herní absence a fazonu během 20 minut prozatím jen pohledal. V 75. minutě měl rozhodnutí zápasu na kopačce M. Tuhela, ale po pasu z lajny zahazuje 2 body. Na víc jsme se již nezmohli. Nedaří se nám držet hru v útoku. Jilemničtí mají stálou převahu a snaží se o vyrovnání. Přímý kop v 78. minutě letí těsně nad, ještě že tak, náš gólman viděl balón příliš pozdě. V 80. minutě ještě J. Kobr zachraňuje pádem do střely jistý gól. Nicméně nám stále chybí mezihra a tak tento tlak nemohl ani dopadnout jinak. P. Havel si v rychlém náběhu po pravé straně připravuje nahrávku, míč mu však příhodně skáče na střelu, kterou nakonec vyslal. Rána to byla opravdu prudká, ale také hlavně překvapivá.  Ani nebyla moc umístěná,  její razance však rozhodla a rozdělila oběma celkům po bodu za remízu.

      Bohužel to jsou dva ztracené body, šancí jsme měli více, ale rozhodla malá produktivita v útoku. Střel na bránu bylo jako šafránu nebo spíše ještě míň? Vůbec nám to nekoresponduje s tréninkem ze střední vzdálenosti a ze středu hřiště nejde vůbec nic - nikdo nevykulí, nikdo si nekřikne. Vkládané šance do M. Tuhely, který se na středu zálohy trochu hledal, se nepotvrdily. Nezatracujme však tuto alternativu pro další zápasy. Nezapomeňme, že naše velké hřiště drasticky osekaných rozměrů, nemůže mít vypovídající hodnotu. Potřebuje jen více místa a k sobě jednoho hráče, se kterým si rozumí.

Ve Velkých Hamrech se hraje v neděli od 15:30. Bude to opět těžký zápas.  Z venku jsme zatím přivezli jeden bod a jsme bod od posledního fleku – není už načase…?