11.kolo Soupeř byl prostě lepší, my jsme byli špatní a rozhodčí nejhorší

      Zdecimovaná sestava Harrachova zraněními a neúčastmi neměla šanci na úspěch. Pestrá a rychlá hra Velkých Hamrů, kdy si domácí slušně zatrénovali, slavila úspěch. Od počátku bylo zřejmé, že tentokráte budeme tahat za velmi krátký konec provazu a je zbytečné vypisovat jednotlivé akce. Velké zamyšlení si zaslouží „morálka“ celého našeho mužstva, které začalo makat až druhý poločas při vidině výprasku. Nicméně první poločas byl z naší strany alibistický a na některých hráčích je vidět, že sobotní volno jim příliš nesvědčí.

      Samozřejmě, že se můžeme vymlouvat na rozhodčí, který si vždycky našel nějaký důvod, aby nemusel domácím dát červenou. Ale dát žlutou při kosách na samostatně běžícího hráče na bránu nebo pouštět dvoumetrové ofsajdy, tomu se ani nechce věřit, proč to ti pánové vůbec dělají.

     Ale my si stěžovat nebudeme, již jednou bylo napsáno, jakou soutěž hraješ, takové máš rozhodčí. Až si budeme šlapat po jazyku a padat únavou na hubu, pak si můžeme říci, jestli není chyba někde jinde. O týmovém duchu toho namluvit umíme fakt hodně, ale aby na lavičce byli dva brankaři a jeden netrénující hráč, který se po přestávce sebere a jde se převléknout… Pánové, to jsou mi věci. Tohle kdyby viděl bývalý trenér Honza Staněk, seřval by ho, že podleze čáru na hamrském tartanu. A myslím, že jsme se dostali k jádru věci - chybějící trenér v polovině zápasů je prostě špatně. Mužstvo nemá autoritu a pak se stává, že v přestávce mluví každý, ale hlavně ne o tom, co budeme hrát.

Naše cesta tabulkou je u konce, níž už to nejde – nebo že by ano? Bojím se domyslet…